Bělokur horský, slepice s kuřaty

Během našeho putování národním parkem Lemmenjoki na severu Finska jsme čas od času narazili na skupinky bělokurů. Byla to celkem čtyři zajímavá pozorování, pro středoevropana značně exotická. Snad nejzajímavější bylo mé (zatím) poslední setkání s bělokurem horským (Lagopus muta).

Když jsem předposlední den pobytu v parku během stoupání na vrchol Joenkielinen vyplašil osamocenéno samce bělokura horského, už jsem přestal doufat, že se mi tento druh ještě podaří vyfotografovat. O půl kilometru dál se však na nás usmálo stěstí - narazili jsme na skupinku bělokurů horských přebíhajících přes cestu (či spíše přes pěšinu, cesty jak je zná český turista například z Krkonoš  v NP Lemmenjoki nenajdeme). Rychle jsem shodil batoh, z brašny vytáhl fotoaparát s již nasazeným teleobjektivem a opatrně se začal přibližovat. Hejnko se však záhy zvedlo aniž bych pořídil jedinou fotografii a odlétlo do blízkých skal. Smířil jsem se tedy s tím, že bělokury horské si na kartě domů nepřivezu, světelné podmínky stejně nebyly zrovna příznivé, ale David mě nakonec přesvědčil, ať to ještě zkusím. Vyrazil jsem tedy znovu, sám a opatrněji. Vyplatilo se to.

Hned za skálou, kam bělokuři odlétli, přeběhlo těsně přede mnou letošní mládě a já si opět uvědomil, jak perfektně maskovaný bělokur je. Z dálky bych jej jen ztěží mohl prohlásit za ptáka, spíše bych ho považoval za obyčejný kámen porostlý lišejníky, jakých je tundra plná. Za okamžik jsem ale objevil další z kuřat. To se projevilo jako velmi sebevědomé, když zůstalo sedět na místě a spoléhalo na své (téměř) dokonalé krycí zbarvení, kterým disponují oba dva druhy evropských bělokurů. To je však tentokrát zklamalo a já se k mláděti mohl přiblížit na vzdálenost natažené paže. Jeho matka už ale začala nervózně vykukovat zpoza dalšího kamene a já přesunul svou pozornost k ní. Začala shánět svá mláďata o odvádět je od domnělého nebezpečí. Stačilo jen dřepět na místě, bělokuři kolem mně postupně procházeli jeden za druhým a vzdalovali se do blízkých křovin. Posledních pár snímků jsem pořídil, když slepice posbírala své potomstvo a ukryla se v podrostu - právě těchto snímků, kde je celá rodina si nejvíc vážím, ačkoli světelné podmíny nebyly zrovna příznivé.

Bělokur horský  (Lagopus muta)

Velikostí i celkovým vzezřením je bělokur podobný "našemu" bažantu obecnému. V letním šatě je bělokur horský šedo-hnědě zbarven, v zimě je opeření čistě bílé. Jeho domovem je skandinávská tundra, ve které jej můžeme zastihnout po celé léto. Během zimy je možné bělokury horské najít i v nižších polohách, kam se uchyluje za potravou. Stejně jako velká část severských ptáků, je i bělokur schopen tolerovat do určité míry přítomnost člověka. Na území ČR v historii proběhly neúspěšné pokusy o introdukci a existují dokonce i nedoložené zprávy o výskytu.

Další fotografie ve fotogalerii

Článek Ondřeje Prosického o bělokuru horském z Norska

Profil taxonu na stránkách Biolib.cz